S paní Jiřinou Ventrubovou nejen o pečení vánočních perníčků
Ladislav Kubeček a Jiřina Ventrubová při přípravě článku v kávárně UVA v Náchodě.
Paní Ventrubová, Vaše šéfová na vás prozradila, že Vás baví pečení a zdobení perníčků. Co Vás k této sladké zálibě přivedlo?
K mé zálibě mě přivedla reportáž v televizi. Už je to spoustu let. Byla právě o pečení perníků a mě to velmi navnadilo, byla jsem z toho nadšená. Řekla jsem si, že to chci taky umět. Je k tomu spousta trpělivosti i času, ale to mě neodradilo. Zkoušela jsem to znovu a znovu, a díky tomu moje výrobky v dnešní době vypadají, tak jak vypadají. Na začátku, jsem to ale skoro obrečela, protože právě ty začátky byli velmi těžké, málem jsem to vzdala. Strávila jsem nad tím spoustu dní i nocí, ale povedlo se. Stále se učím i teď, protože je toho mnoho nového co se dá ještě udělat, Chytlo mě to za srdce.
Vzpomenete si, kdy jste ochutnala první perník?
Můj první perník jsem ochutnala jako dítě. Bylo to perníkové srdce z pouti. Tenkrát mi přišlo, že jsou tahle pouťová perníková srdce nevýrazné chuti, ale líbila se mi vůně perníku. Jejich chuť i vůni, mám moc ráda od malička.
Blíží se vánoční čas, spojený s nákupem dárků, zdobením bytu, pečením cukroví a voňavých perníčků. Jak tento čas prožíváte Vy, co pro Vás znamená?
Mě už samotný podzim, jak začnou žloutnout listy, připravuje na pečení. Už si říkám, že nastává čas si připravit těsta. To si můžete připravit a na péct klidně už do předu a necháte je v dózičkách třeba půl roku. Ale to perníčky nikdy tak dlouho nevydrží. Smích. Jinak mám přípravy na vánoce spojené s přípravami a pečením perníčků, peču vánočky, chystám výzdobu. Protože toho je před vánoci vždy hodně na přípravu, už se těším, že budu mít vše nachystané a o vánocích si dám kafíčko a koukám na pohádky. Mám ráda přírodní výzdobu, vůni cukroví, pohodu doma s rodinou.
Prozradíte nám váš osvědčený recept na voňavý perníček?
Mám dva, jaký chcete slyšet? Směje se paní Ventrubová. Odpovídám, “nechám to na Vás.” Povím vám tedy recept, kde se nedává tuk. Postup: 600 g hladké mouky, 400 g žitné mouky, 450 g cukru moučka, 360 g medu, 6 středně velkých vajec, můžete dát i 7 malých. Pak přidám dvě plné lžičky jedlé sody, můžete přidat lžíci kakaa, 1 lžičku skořice a 3 lžíce nebo celý sáček perníkového koření. Já kupuji perníkové koření od Vitany. Těsto důkladně propracuji, nesmí se lepit. Když se lepí, přidám trochu mouky. Pak propracované těsto nechám 48 hodin uležet. Pak už z těsta tvaruji perníčky. Druhý recept je podobný, jen přidám máslo a sádlo a uberu na vajíčkách a medu. Tím se nic nezkazí. Ale tyhle bez tuku, se osvědčili.
Máte nějaký dobrý tip, jak perníčky skladovat, aby vydržely měkké?
Můžete použít krajíčky chleba na vytažení vlhkosti, ale musíte kontrolovat, aby nezačal plesnivět. Nevýhoda tohoto postupu je, že když chleba necháte s perníčky moc dlouho, začnou se rozpadat, což je dobré pro chuť, ale ne na zdobení, nedrží tvar. Můžeme také použít jablíčko. To dodá perníčkům krásnou vůni i chuť. Můžeme také když je vlhké počasí, perníčky nechat třeba na balkóně v krabici a oni si natáhnou svojí vlhkost a budou měkké.
Každý koníček vyžaduje čas i energii. Dotkne se dnešní navyšování cen i Vašich voňavých dobrot?
Tak s navýšením cen nic neudělám. Když peču pro známé, nebo rodinu, dělám to, proto že mě to baví. Takže ani navýšení cen, které je během jednoho půl roku opravdu znát, mě nemohlo odradit.
Jsou nějaké rady, postupy, které vás nezklamaly při výrobě i pečení, o které by jste se podělila s našimi čtenáři?
Když vytáhnete perníčky ještě horké z trouby, rozšlehejte vejce a perníčky jím potřete. Budou krásně lesklé a hezky to vypadá. Můžete také do rozšlehaného vejce přidat trochu červené barvy. Při tvorbě své práce, používám složitější zdobení, musím barvy ladit tak, aby se mi nepřekrývaly někdy je nanáším postupně. I samotné polevy, mohou být různě barevné. Musí se to jak se říká, pořádně vymazlit.
Někdo si pustí hudbu, otevře víno a peče. Jak je to u Vás?
Na svojí práci, se potřebuji plně soustředit, takže vínko si dám ráda potom. Je to krásný pocit, když kolem sebe vidím hotové plechy s perníčky a žádný se mi nepřipálí, tak mi pak vínko víc chutná. Ta soustředěnost, by nebyla pak taková, jak bych potřebovala.
Myslíte si, že láska prochází žaludkem?
Myslím si, že ano. “Směje se paní Ventrubová a dodává.” Znám to i podle svého manžela. Ten vždycky říká, já jsem tak rád, že tě mám. Ne že bych potřeboval kuchařku, ale moc rád jím. A moje tchyně, říkávala, že na chlapy u ní doma platilo, když přišli z práce a byli nervózní, tak jim zrovna při vaření dala něco sníst. Pak každý změkne a reaguje jinak, než by třeba reagoval. Platí to i na ženský. Lidi přece dobré jídlo spojuje.
Kde se s Vašimi perníkovými dobrotami můžeme setkat?
Já svá díla běžně nevystavuji, ale na jednom místě je mám. Jsou to Ráby u Pardubic, kde je perníková chaloupka. Tam občas svá díla zavezu. Ráby se nacházejí u paty Kunětické Hory. Více o tomto místě, se dozvíte zde: www.pernikova-chaloupka.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=1497. Tam ráda zajedu a nějaká svá díla nechám vystavená. Je to bývalý lovecký zámeček a jsou tam vystaveny různé druhy a tvary perníčků. Krásný výlet i pro děti.
Co Vás na tom baví, inspiruje?
To, jak perník krásně voní, dá se z toho cokoliv udělat. Fantazii se meze nekladou. A hlavně je to srdcová záležitost. Zkusila jsem už leccos, někdy jsem se u toho i vztekala. Hodně se toho i nepovedlo, musela jsem to dát ke snědení. Jíme i očima. Přesto mě to naplňuje. A taky moc ráda peču pro děti. Když vidím, jakou z toho mají radost a svítí jim očka. A pokaždé, když ke mě zaběhne někdo z vnoučat a zeptá se: “Babičko, máš ještě perníček?” Tak proč bych nepekla. “smějeme se oba.”
Když se řekne perník z Pardubic, co se Vám vybaví?
Vybaví se mi Pavel Janoš, král perníku. Zdroj: www.kralperniku.cz. Je to mistr perníkářů, se kterým jsem se potkala právě v Rábech v perníkové chaloupce. Je to člověk, který v tradici pokračuje po svém tatínkovi. Má za sebou hromadu ocenění za svá díla a pochází z Pardubického Kraje. Také se mi vybaví začátky perníku, který se začal objevovat z počátku ve velkých královských městech, někdy během 13. století. Nebo první zmínky kdy se perník začal objevovat na našem území, pocházejí také z Turnova, kde se perník prodával při klášterním posvícení. Tak to se mi vybaví, když se řekne perník z Pardubic. A doufám, že bude perník pokračovat i v dalším století.
Jaký nejoriginálnější perník jste upekla?
Dělala jsem perníkové houpací křeslo, které ale nakonec nemohlo být houpací, aby se nerozbilo. To jsem pekla na 4 krát. A dalším mým originálním perníkovým dílem, bylo psí spřežení. To mi zabralo opravdu hodně času. Musela jsem si vše nejprve nakreslit na pečící papír, připravit si různé šablonky a podle toho těsto vytvarovat. To psí spřežení, jsem pekla na prosbu naší bývalé paní mistrové, pro jejího manžela. Když jsem to přinesla do práce, úplně jsem tím všechny ohromila. Tak to mi dalo opravdu zabrat. Ráda zkouším i jiné věci, někdy se to i nepovede, tak to nechám na jindy. A ono se to pak nakonec povede.
Pekla jste někdy na zakázku, nebo objednávku?
Ne. Já mám pečení perníčků jako koníčka, který zabere hodně času a nic neuspěcháte. Myslím, že kdybych začala dělat své výrobky na zakázku, už by to nebylo ono. Ráda peču pro známé, kamarády, rodinu. Každému chci vyhovět a to zabere dost času. A nedá se to dělat vždy po práci, potřebuji na to svůj klid a soustředit se. Navíc mám trošku i zrakový handicap, který mi bohužel neusnadňuje i mojí běžnou práci. Musím také někdy odpočívat a nechat oči v klidu. Hlavně před vánoci, je toho tolik, že se už moc těším, až si sednu k pohádkám a dám si dobrou kávu.
Co by jste vzkázala na závěr našim čtenářům?
Nebojte se pečení. I když se to nepovede, vždycky se to dá sníst. Kdo jste ještě nepekl, je třeba to zkusit a ono se to vždycky nějak povede. Od známých slýchávám, že pečou s dětmi. Tím se spojí celá rodina a když je ošklivě, udělají si společný den a jsou spolu pohromadě. A jsou v tu chvíli šťastní. Lidé se přeci nemusí potkávat jen po práci, nebo po škole, musí žít společně. Navíc při pečení i zdobení se nechají pohltit společnou tvorbou a na chvilku tak mohou zapomenout na běžný stereotyp i starosti.
A do příštího roku, buďme na sebe jako lidi trochu hodnější a tolerantnější. Když přece vidíme, co se děje všude ve světě. Je to celé o nás lidech. Jak si to uděláme, tak to budeme mít. A tím, že se k sobě budeme chovat nepěkně, se nám to všechno jednou vrátí. Buďme na sebe hodní, mějme se víc rádi a věnujme se tomu, co můžeme dělat společně. Třeba společné výlety, setkání, i pečení cukroví, nebo perníčků. Něco, co nás spojuje, ne rozděluje.
Paní Ventrubová, velmi vám děkujeme za příjemný i inspirující rozhovor.
Setkání s naší zaměstnankyní, bylo ne jen příjemné, ale i velmi inspirující. Její dílo je skutečně obdivuhodné. Věříme milí čtenáři, že pro vás tento rozhovor bude potěšením i povzbuzením k tomu, aby jste si zkusili vytvořit opravdovou vánoční pohodu u vás doma a třeba si sami upekli svůj vlastní chutný perník.
Ladislav Kubeček
Fotogalerie
